Monch-Nollen 2010

Můj nejkrásnější "nucený" bivak

Voloďův Matterhorn

Velice jsem se zaradoval ze zprávy, že opět po 44 letech další člen AKA, Honza Smejkal, provedl travers Matterhornu Breuil – Zermatt a vzpomínám...

Reprezentační zájezd horolezců 1967. Divoké počasí mě 2x zahnalo z Matterhornu. Až konečně s Mírkem vyrážím z Breuilu přes „Lví hlavu“ ledovým kuloárem na Matterhorn. Na fotce z těch dnů vidíte, jak kopec vypadal. Zimně. Letní výstup – zledovatělá a zasněžená hora.

Bylo to kruté, ale s bivakem na italské straně vrchol s křížem. Ten den už slunce svítilo a pomalu zapadalo. Na krásné pohledy čas nebyl. Jako expert na slézání zajištuji Mírka, ten trasu perfektně vyjišťuje. Jistí a já slézám. Volá: „Tohle neslezeš! Ale mám dobrý štand – chytnu tě!“ Slézám, ledosníh se mnou ujel a padám. Snažím se zabrzdit cepínem, ale nejvíc chytnul Mírek. Postavím se a mám před očima kříž – památku první tragédie při sestupu prvovýstupců – prasklé lano. Nám neprasklo. A stále dolů, nalézám se tyč se slaňovacím kruhem. Slaňujeme na římsu a kousek vpravo na ní náš bivak – nouzová chata Solvay. Nádhera – pohoda. Obleva, už jen zbytečky sněhu a přes davy s horskými vůdci do Zermattu.

Autor: Vladimír Suchý
Vytvořeno: 27.09. 2011
Poslední změna: 29.09. 2011

Praslající lana

Ale jestli si dobře vzpomínám, tak jednou Voloďa zůstal viset na posledním pramenu prasklého lana. Jiná doba, dneska se už při slově konopí málokomu představí praskající konopné lano :).