Máme nový web!

Z AKA Praha

Sobota 1.7.2006 až nedělě 2.7.2006 Kolem půl dvanácté večer odjíždíme z Prahy ve složení Petra Šedivá, Tomáš Andr a já (Cimi). Vlak je docela plný, takže se nám nedaří nalézt prázdné kupéčko pro pohodlný nocleh. Někdy kolem třetí hodiny nás opouští náš jediný spolucestující a tak můžeme zaujmout spací polohu. V Popradě sedáme na električku do Smokovce a s přestupem vysedáme v Lomnici. Vybíráme nějaké peníze z bankomatu a už pádíme měsíční krajinou TANAPu směrem k dolině Zeleného potoka, kde ve výšce 1551 m n.m. leží Chata pri Zelenom plese, neboli Brnčálka. Po cestě nahoru nás míjí ostatní, pro nás ještě neznámí, účastníci kurzu. Ubytováváme se v podkroví chaty. Jinak Brnčálka je velmi pohodlná, na horské prostředí až nezvykle. Kromě elektřiny je zde i teplá voda, která tekla prakticky celý den. Za zmínku ještě stojí personál kuchyně, který byl až nezvykle půvabný! Voda na chatě je pitná, pivo a točená Kofola stojí 45SK, jídlo tak kolem stovky. Večer následovalo zahájení kurzu a představení prozatím přítomných instruktorů.

Program všech dnů byl přibližně následující: Ráno po snídani, která byla v 7 hodin, se vyrazilo do terénu na praktický výcvik. Od 17 do 18 hodin byla první přednáška, následovala večeře a od 19 do cca 21 hodin byla druhá přednáška, z níž jsme se potom přesunuli do hospody, za tradiční kulturou všech lezců.

Přednášky nebyly zcela vyčerpávající, instruktoři asi předpokoládali jistou předchozí znalost lezecké problematiky. Přednášky doplněné různými příhodami instruktorů, kteří toho všichni už poměrně hodně zažili. Praktický výcvik je zaměřený na zvládnutí a zažití běžných horolezeckých technik. Nečekejte, že polezete nějaké těžké prásky, o to tady nešlo. Jednalo se tedy spíš o cesty obtížnosti III, sem tam nějaký úsek za IV. Každá dvojice většinou dostala svého instruktora (my jsme byli ve čtverce, protože jeden instruktor bohužel nedorazil).

Pondělí 3.7. Základní lezecké techniky na bouldrovém balvanu kousek u chaty.

Úterý 4.7. S naším instruktorem (Marian "Maroš" Šajnoha) a kolegy Davidem a Petrem (můj spolulezec byl po celou dobu kurzu Tomáš) vyrážíme do sedélka mezi Jastrábí a Zmrzlou Vežou a po hřebínku za II.-III. lezeme na Jestřábku (2137 m n.m.). Hezké, lehce turistické lezení, nějakých 5 délek. Sestupovka po východním traverzu a jednodélkové slanění.

Středa 5.7. Výstup na Kozí Štít (2111 m n.m.). Nejprve trochu rozlámaným žlabem, pak po trávě až k velmi pěkné exponované plotničce až na vrchol, kde nás čekal nádherný výhled na Belianské Tatry. Sestupovka zpočátku jakoby do Doliny Bielych plies, pak se přehoupne přes hřebínek a sutí až k místu nástupu.

Čtvrtek 6.7. Marian marodí a tak s Jankem a Stanem (další dva instruktoři) lezeme velmi pěknou čtverkovou cestu na Jastrábí Vežu (tentokrát jižní stěnou).

Pátek 7.7. Ráno jdeme na stěně Kozího Štítu procvičovat nějaké skobování. Jedná se jen o kratší lezení na necelou délku lana. Bohužel si už s Tomášem nestíháme zkusit vylézt jednu cestu s těžším lezením (údajně něco kolem VI.). Scházíme dolů k chatě a po obědě máme sraz u balvanu, kde trénujeme záchranné akce - slanění se spolulezcem (které se nám na první pokus moc nedaří) a potom vytáhnutí spolulezce na štand a následné slanění (to už se nám docela daří). Večer se sedí v baru, pár odvážných (= podnapilých) frekventantů kurzu se jde vykoupat do Zeleného plesa. Brrr!

Sobota 8.7. Ráno po snídani se všichni balí, já s Tomášem zůstáváme až do neděle. Po poledni začíná pršet, takže vegetíme na chatě, dáváme si oběd a kolem páté ještě vyrážíme turisticky na Svišťovku (2037 m n.m.).

Po celou dobu kurzu bylo velmi dobré počasí, vlastně vůbec nepršelo. Celkově bych hodnotil kurz velmi pozitivně, seznámili jsme se s horským prostředím, osvojili si techiky vícedélkového lezení, k čemuž v Čechách není moc příležitostí. Metodické přednášky byly trochu slabší, avšak také přínosné. Koneckonců předmětem přednášek nebylo položit základy metodiky, ale připomenout důležité pasáže.

Odkazy

• Stránky horoškoly Encián
• Fotky z kurzu (fotila Petra)

Cimi 00:30, 7. 11. 2006 (CET)