Máme nový web!

Z AKA Praha

V neděli 25.5.2008 mezi druhou a třetí odpoledne došlo v Ostrově u Tisé k vážné nehodě. Nebyl jsem očitým svědkem události, ale slyšel jsem několik vyprávění, které se dost shodují. Dva lezci lezli cestu Berlení (VIIb) na Kočičku (věž 46). Prvolezec cvakl kruh a pokračoval. Nad hruhem byly hodiny provázané erární smyčkou, tu také procvakl. Někde nad hodinami ze stěny vypadl.

Při pádu ze stěny vytrhl s hodinami slušně velký šutr.Podle svědků v průměru 25-30cm. Pravděpodobně jím byl sám zraněn na hlavě. Při pádu až pod kruh (2m nad zem) se v sedáku ještě nějak přetočil a utpěl mnoho drobnějších zranění končetin.

Horší byl osud jističe. Ten dostal vytrženým šutrem do hlavy. Podle popisu se zdá, že šlo o tečný náraz zezadu zboku. Všichni zůčasnění jsou v údivu nad tím, že prvolezce udržel. Osobně se domívám, že nejprve muselo dojít k zastavení pádu (prvolezec musel být už pod hodinami, aby je vytrhl a měl oproti hodinám nenulovou rychlost a tedy náskok) a ihned poté následoval dopad kamene na hlavu jističe. Výsledkem byla rozsáhlá tržná rána a boule. Podle svědků o velikosti půlky velkého grepfruitu, ze které proudem vytékala krev. Oba zranění byli při vědomí, ale jistič na tom byl dost špatně.

Lezci sebou měli ještě kamaráda, jediného přímeho svědka události. Zřejmě on začal křičet pomoc. My jsme v té době lezli na _odvrácené_ straně Kořenáče a dost jsme se divili, proč někdo tak intenzivně křičí Povol. On samozřejmě křičel Pomoc, ale akustika za věží nebyla nejlepší. Po chvíli jsme dospěli k závěru, že se přece jen něco stalo. Já jsem se svojí lékárničkou běžel na hřeben a podel něj. Bohužel jsem jako první narazil na skupinu Sasíků, kteří seděli na nějaké věži a ti mě ubezpečili, že se tam nic nestalo, že jen někdo křičel na nějaké dítě. Bylo mi to divné ale jelikož křik mezitím utichl, tak jsem se vrátil k naší věži. Spolulezec Renda běžel naopak spodem a ten se ke zraněným dostal. V té době tam už byl Karel Bělina se svojí spolulezkyní Radkou. Ta se ukázala klíčovou - je sestřička a ač to sama od sebe neočekávala, dokázala oběma velmi dobře pomoci.

Pak se volala záchranka, což nebylo úplně nejlepší, asi se m2la jako první volat horská. Následovalo volání horské s Tisé a vrtulník. Pánové z horské přijeli takovou malou dodávkou a když doběhli pod věž, tak ten s břichem měl málem infarkt. Nakonec se s pomocí ostatních lezců podařilo oba zraněné transportovat k cestě. Prvolezce odvezla sanitka, jističe vrtulník. Jejich další stav neznám, snad budou oba v pořádku.

Závěrem - myslím si, že má smysl nosit helmu, a to i na písku i při jištění. Más smysl nosit prsák - přesný mechanismus rotace při pádu prvolezce neznám, ale mluvilo se o rotaci při pádu. No a poslední věc - jako jeden z mála jsem s sebou měl lékárničku. Ale pro ošetření takto rozsáhlých zranění by mi rozhodně nestačila, takže ji budu zvětšovat a doplňovat hlavně o obvazový materiál.

Perlička od tvůrce cesty, na které se to stalo - Berlení na Kočičku. Je jím Karel Bělina s J. Malíkem. Cestu společně udělali, osadili kruhy. Ale nepojmenovali. Pak ji si ji J. Malík šel přelézt (bez K.B.). Ve stejném místě jako výše popsaný prvolezec vypadl. Dopadl bokem na stěnu. Na sedáku měl navěšené nějaké karabiny, přes které si zlomil stehennií kost v krčku. Když za ním K.B. přišel do nemocnice, odehrál se tento dialog

J.M. Karle, už jsi tu cestu pojmenoval ?

K.B. Ne, ještě ne.

J.M. Tak co kdyby se jmenovala Berlení ?

Historku mám od autora cesty K.B., který s námi seděl u stolu (a který nám mimochodem ráno doporučil, ať si vylezeme Údolní cestu na chlebník hned vedle, což jsme také učinili)

Axal 08:08, 26. 5. 2008 (CEST)