Máme nový web!

Z AKA Praha

O nejvyšších vrcholech Afriky bylo napsáno již mnoho a nevím, zda moje postřehy ještě mohou přinést něco zajímavého a poutavého. Zejména když vezmu v úvahu tu skutečnost, že jsme byli úplní začátečníci. Tento článek jsem však slíbil jednomu svému známému (Ing. Suchý) a i kdyby v časopise nevyšel, tak patří jemu, který nás na tuto „výpravu“ vybavil nesmírně cennými zkušenostmi a radami. Škoda jen, že ne všichni členové, kteří se výstupů účastnili, se těmito radami řídili nebo je měli k dispozici. Moje zamyšlení určitě nebude pro zkušené horaly, ale možná při rozhovorech s „amatéry“ budou více objektivní a i poradí. Tím mám na mysli to, že někteří zkušení nám začátečníkům spíše zblbnou hlavy, než aby skutečně poradili nebo nás na nástrahy upozornili. Jedná se zejména o cestovní kanceláře, které Vám poradí krátké rukávy a přirovnají výšky nad 4.000 m procházkám v růžovému sadu, ale i o opravdu zkušené horaly, kteří si své informace chrání a spíše Vás dezinformují než poradí. Možná i ze strachu, že by museli přiznat jak to doopravdy bylo s jejich psychikou tam nahoře. Tak toto vše jsme prožili před vlastním zahájením. Proto si i dnes s odstupem času vážím rad, které nám pan Ing. Suchý před začátkem poskytl. Jak jsem již říkal, byli jsme úplní začátečníci ve vysokohorské turistice a to i přesto, že jsme ve výškách našich „Československých“ hor strávili ne málo času. Výšky nad 4.000 m jsou však o něčem jiném a ti co v těchto výškách byli ví o čem hovořím. Kromě toho, že máme rádi hory, jsme i milovníky přírody jako takové – zvířata, ptáci, rostlinstvo. Tím jsme pravděpodobně v počátcích zmátli našeho prvního horského vůdce Francise. Teprve kolem výšky 4.000 m jsme si porozuměli a to po upřesnění, že jsme expedice s „přírodovědným“ programem. Do té doby nedokázal pochopit, proč stále zastavujeme, kam se to díváme a co pořád fotografujeme. Od okamžiku, kdy jsme mu sdělili, že nejsme na Mt. Keni jen proto, abychom docílili nejlepšího času při výstupu nebo hledali nejnáročnější výstupové cesty, ale také kvůli tomu abychom si užili krásného prostředí, které tento horský masiv nabízí, došlo k vzájemnému souznění. Zkušenost první – oblečení. I když si přečtete spoustu literatury a propagačních letáků cestovek, navštívíte odborné outdorové obchody, tak bez informací o místě výstupu, tj. počasí, terénu atd., můžete nakoupit spousty zbytečného oblečení nebo některé podceníte. Rada zní – navštivte obchod, kde prodavači jsou horolezci nebo v dané lokalitě již byli. Zkušenost druhá – aklimatizace. Kdo si myslí, že se ráno vyspí a odpoledne vyrazí je na velkém omylu. Jako správné oblečení, tak i aklimatizace má své nezastupitelné místo. Samozřejmě u mladých a silně trénovaných jedinců je toto bráno na lehkou váhu, ale byli jsme na Kilimandžáru svědky situace, kdy výstup byl uspěchán a opravdu trénovaný jedinec, který zdolal nejvyšší bod kráteru jako první, musel urychleně sestoupit do nižších poloh. Protože na zpáteční cestě (ve stavu v jakém byl) přehlédl sestupovou cestu ze Stela point, sestoupil s náhodným horským vůdcem někde zcela jinde – Marangu route, a tím se jeho cesta rázem prodloužila téměř o půl dne. Řekl bych šťastný průběh, ale podle jeho autentického vyprávění to zase tak klidné nebylo. Dokonce se již cestou připravoval na nekrytý bivak pouze v doprovodu jednoho nosiče – bez jídla a docházejícího pití. Zkušenost třetí – horské nemoci. O této oblasti se příliš nehovoří a musím v této chvíli vyjádřit pochvalu vedení časopisu lidé a HORY, že zařadili rubriku Horská medicína. Opravdu se velmi těžko získávají pro začátečníky byť i základní informace o průběhu těchto nemocí a o způsobech první pomoci. Vím, že se nedá suplovat odborná pomoc lékaře, ale asi málokdo si může kromě všech dalších výdajů (vstupy do parků, průvodce, kuchaře, nosiče a další poplatky) dovolit i lékaře a ještě horala, který v té výšce bude s Vámi (pokud jej do své výpravy nezískáte jako člena). Lékařské znalosti doprovodného personálu nejsou pro nás amatéry dostatečné a jediné, co funguje je návrat do nižších výšek. Kdy tato situace nastane a kdy už je potřeba toto řešit je právě ta otázka osvěty nebo jak já říkám „prožití“ si daných stavů. Asi každý, který v těchto výškách byl, zažil řadu příznaků, ale jako by se bál o nich hovořit. Jako by to snižovalo jeho hodnotu dosažených úspěchů. Podle mě by se nemělo o těchto věcech mlčet, ale pro začínající i zkušené by tyto informace měly být dostupné. Ať mi nikdo neříká, a to mám na mysli i zkušené horaly, že se nesetkali třeba s nespavostí ve výškách kolem 4.000 m. Jak se chovat v tomto v případě? Chybějící deficit spánku po flámu jistě každý zná, ale pokud nespíte posledních několik dní před závěrečným výstupem, tak tato banální záležitost může mít velmi zásadní dopady.Dále projevy dušnosti ve spánku, popř. slabé arytmie. I když nejste hypochondr, tak kromě zvýšené únavy a nedostatku kyslíku se Vám začínají honit hlavou myšlenky o začínající horské nemoci. A co teprve podchlazení a glykemický šok? Myslím, že i když jsme nechtěli, tak naše malá skupinka vše toto zažila na vlastní kůži nebo kůži dalších členů skupiny. I mě se těžko hovoří o tom co jsem viděl nebo i částečně pocítil na sobě. Proto se domnívám, a to je moje další rada, každý by měl základní příznaky horských problémů pro pobyt nad 4.000 m znát. Třeba jen to, že při rychlém pohybu a odkrvení mozku je nutná stabilizovaná poloha s nohama nahoře, při ztrátách vědomí snaha o nepřerušenou komunikaci a přesun do nižších poloh, při podchlazení a silné třesavce znát způsoby ohřátí organismu a to hlavní, před celou akcí znát svůj zdravotní stav. V tuto chvíli se lékařům omlouvám za své amatérské výklady, ale vše o čem jsem se zmínil, se skutečně stalo a s manželkou jsme museli nechtěně problémy řešit i bez titulu MUDr. Ale nikdo jiný v tu chvíli nahoře nebyl. Ale již dost. Nejsem skutečně odborníkem v této oblasti, ale někdy se to prostě seběhne ani nevíte jak. Zkušenost čtvrtá – spokojenost. Každý by si měl předem definovat cíle, kterých chce dosáhnout. Náš cíl bylo vystoupit na Mt. Keňu a Kilimandžáro a současně poznat krásy přírody v národních parcích Keni a Tanzanie. Myslím, že tento cíl jsme si nenechali nikým vzít a ani pokazit. Ze zážitků budeme čerpat sílu a energii dalších několik měsíců a možná let. Než přebereme více jak 3,5 tisíce fotografií a 5 hodin videozáznamů, tak uplyne spousty času. Někomu přiroste horská turistika k srdci na celý život, někomu příležitostně. Je to zvláštní způsob podle mě úplné vnitřní očisty. Někomu prospívá vyčištění duše ve tmě, nám se ženou vyhovují aktivity a dá se říci, že se mezi ně zařadil i vysokohorský trekking. Není to ale pro každého. Pokud se pohybujete v těchto výškách systémem pole – pole 6, 10 i 18 hodin, tak se může stát, že na dotaz co děláš, ženy odpoví „žehlím prádlo“ a muži „přebírám šroubky“. Přesto je to krásné a těmito výstupy se nám splnil jeden z velkých snů. A na závěr asi i to, co vždy v článcích nacházím a to náš itinerář: 2 dny aklimatizace v pohoří Aberdare ve výšce cca 3.000 m a výstupem na nejvyšší bod La Satima, tří denní přechod pohoří Mt. Keni s výstupem na Point Lenana z Naromoru Gate do Sirimon Gate, dále safari v národních parcích Keni, Tanzánie, jednodenní aklimatizace na vrcholu kráteru Ngorongoro ve výšce cca 2.500 m a závěrečný výstup na vrchol Kilimandžára cestou Machame route přes Stela point zpět cestou Mweka route. A nějaké obrázky, že jsme tam skutečně byli.